Výlet do parku Kleinerzgebirge v Oederanu
- Podrobnosti
- Zveřejněno 5. 11. 2014 21:27
- Zobrazeno: 5956
Ráno 14. 10. 2014 bylo podzimně zamračené. Studenti tříd 4.F, 2.B a 2.A se shromažďovali v zatáčce u školy před výletem do německého Oederanu. A pak o osmé hodině vyrazili na cestu.Bylo nám řečeno, že pojedeme hodinu, a proto se většina studentů ani nesnažila usnout. Cesta se protáhla na skvělé dvě hodiny kvůli objížďkám a opravám silnic a my se alespoň pokochali německou krajinou. Kam jsme to vlastně jeli?
Do parku miniatur, který je z velké části věnován Krušnohoří. Mezi malými stavbami je řada technických zařízení a postaviček, které se pohybují díky energii vytvářené systémem vodních kanálů. Mohli jste proto vidět i drvoštěpa při práci nebo funkční minilanovku.
Postupovali jsme pomalu, jelikož jsme si vše chtěli důkladně prohlédnout. V druhé části parku jsme objevili krásný ostrovní minizámek Moritzburg, jehož originál jsme vloni navštívili, a následně další stavby Německa a české části Krušných hor. Mezi domečky se proháněly vláčky, na plážích se u vodních nádrží opalovaly postavičky lidí. Na delší dobu jsme se zasekli u simulace přesunu mosteckého kostela. Pět minut na nás přístroj šprechtil německy a poté, když se onen velkolepý čin měl spustit a kostel se měl centimetr po centimetru přesunout, dorazil nějaký dětský turista. Čudlík zmáčkl znova a proces začal nanovo od začátku. Vztekle jsme se přesunuli dál. Viděli jsme, jak vypadalo naše městské divadlo v době, kdy obsahovalo ještě nápis STÄDTISCHE PARKSÄLE a sochy. Po prohlídce všech budov jsme se pak s velkým nadšením svezli na minilokomotivě.
Vrátili jsme se na nádvoří s čínskými stavbami, kde jsme se společně vyfotili. Po focení začala ta pravá zábava. Vozíčky a šlapadla! Žádné nezůstalo volné a studenti se už proháněli po závodním okruhu. Pobavili jsme nejen sebe, ale i naše kantorky, které se za pomocí chlapců povozily v čtyřkolových vozíčcích. Když jsme se pořádně vydováděli, vydali jsme se na oběd do přilehlé restaurace. Oběd vypadal skvěle, ale jsme příliš rozmazlení. Naše knedlo-zelo-vepřo se žádnému jinému jídlu nemůže vyrovnat. O patro výše, kam jsme zamířili po jídle, jsme si mohli prohlédnout nebo nakoupit ruční výrobky, pohlednice, koření a spoustu dalších drobnůstek a vzpomínek na Oederan.
Cesta zpátky ubíhala rychleji. Většina z nás už se věnovala následujícímu školnímu dni a překvapeně zjišťovala, jaké písemky je čekají. Někteří usnuli a někteří jen pozorovali ubíhající krajinu, vzpomínali a vyhlíželi hranici Čech.
Chtěli bychom zde poděkovat chomutovskému Středisku setkávání Svazu Němců, které pro nás celou exkurzi finančně zajišťovalo, jmenovitě paní Laubrové a paní Štefanové, jež nás v Oederanu doprovázely. Těšíme se na další společnou akci!
Jakub Sýkora, 4. F
